Stále v pohybu

Dostal jsem chuť na další trošku filosofický článek. Mám po všech zápočtech, kromě angličtiny, kterou budu psát v pondělí a jednoho semináře, který budu řešit v lednu, takže shrnu co chci napsat. Minule to bylo o oslovování lidí, o demonstracích a také  o tajných projektech o kterých nám některé zkutečnosti tají. Nyní bych se zaměřil na naší duši a povahu.

Cestování duše podle Platóna každý někdy slyšel. Popsal vlastně princip reinkarnace. Duše neumírá a cestuje z jednoho těla do druhého. Náboženství nám ukazují různé pohledy na posmrtný život. Ve svém principu je to pořád to samé, jenom místo například krav si představoval něco ideálního. Každá duše představuje jednu povahu člověka. No jo, ale kde se ty duše berou? Aha, tak tady bude problém. Dobře, tak Platóna jsme překonaly. V tom povaha lidí asi nebude, takže je třeba hledat jinde.

Naši osobnost utváří mnoho věcí. Je to vývoj tvořen jednosměrnou cestou, ve které se nelze vracet. Jakmile je např. jednou dítě vystaveno násilí můžeme akorát umírňovat následky. Uvědomuji si co jsem napsal a proto jsem velmi skeptický ke změnám ve společnosti. Znamená to, že jednotlivec si může uvědomit své chyby, ale vůči čemu (komu). To je všechno určeno společností a jejími zásadami. Příkladem dám nakupování drahých šmejdů, na kterých je napsaná nějaká značka. Chyba vůči společnosti to nebude, protože ten daný člověk stoupne v ceně. Toto se nazývá porucha hodnot.

S tím souvisí jedna epizoda. Jsou lidé, kteří si stěžují jak je všechno špatné a jakou mají smůlu. Dobře stane se úmrtí, to je něco jiného. Všechno ostatní už ale záleží na hodnotách. Hodnoty jsou částečně představa o naší povaze. A když to přeženu, tak platí dokonce ekvivalence. Hodnoty máme pouze tehdy, když máme představy.

Že je život utrpení tvrdil Schopenhauer. A co nám poradil? Umět přijímat a vytvářet umění. To nám ukazuje vůli k životu. Ono asi nestačí jenom to umění, ale také pochopení pro druhé lidi.